Příběhy z vily Stein

Včera jsme se sestřenkou Míšou vyrazily do ústeckého divadla a rovnou na klasiku všech klasik – Čajkovského Labutí jezero.Byla to nádhera! Na balet jsem sama chodila 7 let (od 7 do 14 let a rozhodně žádný velký talent 🙂 a nyní jsem se musela zamyslet nad tím, proč dřív Labutí jezero ničím nepatřilo mezi mé oblíbené balety – vždyť ta hudba je dokonalá.Původně jsme si zamluvily jedny z nejlevnějších lístků a na místě pak ještě dostaly studentskou slevu, což rozhodně potěšilo. V ústeckém divadle totiž platí, že když studenti přijdou 10 minut před představením a zbydou lístky, tak si je mohou koupit za 50 Kč, což je úžasné, když si…

Od včerejška hýřím barvama. Rozhodla jsem se zaklínat jaro a vytasila se s odstíny červené a růžové. A to, že přes noc zase napadla halda sněhu, mě vůbec nerozhází! Možná ještě není některým návštěvníkům jasné, o co se fotkama toho, co mám zrovna na sobě, vlastně snažím. V anotaci blogu není o módě ani slovo, a tak by jeden možná ani nehádal, že to sem budu cpát. Přesto se tak děje, protože se za 1) snažím ukázat, že i někdo, kdo se tváří, že má intelektuální zájmy (haha), je vlastně jenom marnivá fintilka, co má pozemské slabosti jako každá druhá, a za 2) že nějakou vlastní vizi přeci jen mám…

Dneska je to hlavně o pohodlí – celý den trávím ve škole a navečer mě čeká bleskurychlý přesun z jednoho semináře na druhý přes půlku města, takže na nějaké podpatky jsem dneska opravdu neměla náladu. Navíc jsem si včera večer asi hodinu zkoušela všechny své sukně a naprosto zdrcená zjistila, že dokud si nepořídím nové boty, tak to prostě ono nebude. Takže dneska zase v kalhotách.S tím sakem možná trošku kočkopes, ale absolutně jsem neodolala tomu nádhernýmu počasí venku a během obědové pauzy vytáhla Elišku do “budoucího parčíku” (zatím je to opravdu jenom hrubý nástřel) našeho rekonstruovaného a rekonstruujícího se kampusu. I ty pusté baráčky za mnou patří univerzitě. Zatím…

V pátek proběhl dlouho čekávaný ples Filozofické fakulty. A bylo to moc pěkné, sál narvaný – když si vzpomenu na svůj první před čtyřmi (nebo pěti?) lety, kdy bylo obsazeno jenom pár stolků! Kapela Bonit naprosto výborná (http://www.bigbandbonit.com/) – spojení saxofónů a jiných klasických nástrojů s takovými těmi rasta-bubny fungovalo perfektně, výborná zpěvačka a hráli krásně i na poslech, nejen k tanci. Pivo stálo lidových 22Kč, všude přátelé a známí. A na svých nových botičkách jsem dokázala bez větší újmy stát až do jedné ráno. Jediná zrada byl slibovaný guláš, na který se nějak zapomnělo. Společenský sál SETUZY na dobové fotografii (budova s hákovým křížem) – až na nacistickou výzdobu…

Středa pro mě znamená překlenutí týdne a počátek těšení na víkend. Na tenhle se těším obzvlášť, protože v pátek se konečně koná ples FF. A taky kvůli němu celej týden večeřím salát. Účinek to asi nemá žádnej, ale tak chápejte, že je to pro ten pocit :). Dneska jsem si chtěla odpočinout od podpatků a jediný boty, který z mých “placatých” považuju za vhodný k sukním a šatům, jsou glády. Nedám na ně dopustit, člověk si v nich připadá takovej dobře uzemněnej a v bezpečí před násilníky v parku:). Už je mám ale třetím rokem a začíná to na nich být znát. Na podzim je vyměním za nové, možná ale…